COSMOPOLIS CAFFÉ,  Zelný trh 2, Brno

   Na "Zelňáku" nám vyrostl nový hotel - Grandeza. No, vyrostl, lépe řečeno vznikl rekonstrukcí bývalé právnické fakulty a střed Brna tak v relativně krátké době dostal nové noblesní ubytovací a sravovací zařízení. Při pohledu na majestátní budovu hotelu mne napadlo, kde asi budou hoteloví hosté parkovat své limuzíny, když  v podvečer už je Zelňák auty téměř zaplněn, ale to už jistě chytřejší hlavy vyřešily za mne. Při druhém pohledu jsem na pravém rohu budovy zaznamenal kavárnu, která k hotelu nepochybně patří a která nese hrdý název Cosmopolis Caffé. Tady nám ukážou, kam se svět točí.
     Vstoupil jsem a našel interiér vskutku kosmopolitní. Novotou zářící, čistý, funkční, jakých jsou po světě tisíce. Trochu mne zaujaly dva bary, které by se daly považovat i za dvě strany téhož, a další

prostory v patře. Tam jsem ale neměl odvahu ve vedru, které teď v Brně panuje, vystoupat a uchýlil jsem se na zahrádku. Je na ní vidět, že je spíchnuta trochu horkou jehlou. Židličky a stolky stojí přímo na dlažbě, žádné pódium, a tůjky, které zahrádku lemují, vypadají poněkud unaveně. To se ale jistě příští rok změní a mne těší, že nejsem sám, kdo pár měsíců po otevření kavárny má ještě co zlepšovat.
   A teď ke kávě. V Cosmopolis Caffé zvolili značku Illy, značku vpravdě kosmopolitní. Zástupci firmy Le Patio, která tuto značku u nás distribuje, nosí hlavy vysoko a prohlašují, že jde o nejlepší kávu na trhu. Mne ale v provedení Cosmopolis Caffé nijak nezaujala. Na první pohled nebylo espressu co vytknout. Množství v šálku bylo dle předpisu, crema vypadala vpořádku a chuť nevykazovala vyslovené nepatřičnosti, ale také ničím nezaujala. Prostě prefabrikovaná chuť, která neurazí a ani nenadchne. Ve stejném duchu se pak neslo servírování. K espressu jsem sice bez říkání dostal kalíšek s mlékem (bylo v ceně), ale sklenička s vodou chyběla a v podniku této třídy bych čekal, že káva bude servírovaná na tácku.
    Zachtělo se mi vína a obsluha mi z bílého nabídla rozlévané Veltlínské zelené nebo Chardonnay. Sladké není moje parketa a tak jsem zvolil veltlín. To jsem si dal! Víno bylo sladké jak cumel, bez náznaku kyselinky, takové gul´até, jak se na jihu říká. Jak asi muselo chutnat to Chardonnay?  Od kavárny, která má možnost konzultace s hotelovým someliérem (určitě tam někoho takového mají) bych čekal volbu více kontrastních vín a s ohledem na zmíněná vedra bych zařadil i něco lehčího.
     Tak trochu je mi líto, že píšu jen o negativech. Cosmopolis Café sice nemá atmosféru Tungsramu nebo Spolku, ale není to špatná volba. Za své peníze (espresso stálo 38,- Kč) dostanete v čistém prostředí od vlídné a snažící se obsluhy slušný standard a bonusem je pohled na hemžící se Zelňák. A můžete zkusit zákusky a kdo ví co ještě, čeho já neokusil.

LIBERTY CAFE,  Radnická 7, Brno

   Klasická kavárna na rohu Radnické a Průchodní ulice. Od ruchu Zelného trhu je trochu odcloněna kavárnou Parnas a tak je tu klid a pěkná zahrádka stíněná okolními činžáky. Exteriér ani interiér ničím zvláštním nezaujmou a tak přikročme k tomu hlavnímu, ke kávě. Na mlýnku tu mají Hausbrandt a espresso, které mi číšník donesl, splňovalo všechny základní požadavky na tento nápoj. Jen ta chuť - no, nic moc. Neurazí, ale nic k vychutnání. Zeptal bych se číšníka, jestli je to arabica, či je to říznuto robustou, ale po mé první objednávce už o mne personál nejevil větší zájem. Ne že by mě vyloženě ignoroval, ale musel bych se ozvat velmi důrazně. Asi mne otipovali právě na to jedno espresso a já věcem nechal tak trochu volný průchod, ať se chlapci projeví. Výsledkem je, že jsem po 45 minutách zaplatil své espresso a odešel středem.

RESTART

    Už půl roku jsem na svůj blog nic nenapsal, což bývá pro blog smrtelné. A taky jsem už chtěl skončit, ale můj syn Honza mne přesvědčil, že mám pokračovat. Zvlášť když můj blog kavárenského povaleče nikdo nečte, tak si té dlouhé odmlky taky snad nikdo nevšimne.
    Během půlroční blogerské nečinnosti se mi stala taková věc - z kavárenského povaleče se stal kavárník. Kavárnu sice nevlastním, ale stal jsem se "provozním vedoucím", což v mém případě obnáší jak starost o kavárnu, tak práci za barem. Kavárenský povaleč tedy poznává kavárnu z té druhé strany a taky poznává, zač je toho loket. Zatím neuvedu, o kterou kavárnu se jedná (jsem si vědom četných nedokonalostí, s kterými musím něco udělat), ale ono to z dalšího vyplyne.