SCAE - vření kol a kolem

Asi před třemi týdny skončil mandát posledního koordinátora SCAE (Speciality Coffee Association of Europe) Jiřího Richtera a zanikla i pobočka SCAE v ČR (z důvodu nedostatečného počtu členů). Jedním z praktických dopadů tohoto faktu je, že v současnosti není v ČR nikdo, kdo by mohl organizovat soutěže, jejichž vítěze by mohl vyslat na soutěže SCAE pořádané. A je toho samozřejmě víc.
     Tahle situace vyprovokovala kavárenského povaleče (těch ale je!) Štepána Neubauera, aby sezval na úterý 26.11. do Kabaretu Špaček nereprezentativní společnost k diskusi o budoucnosti dění kolem výběrové kávy v ČR. Podobná akce se už před týdnem udála v Praze a Štěpan chtěl dle vlatních slov slyšet, jak by si zúčastnění představovali činnost vzkříšené pobočky SCAE v ČR nebo jiné organizace, která by od SCAE dostala licenci k pořádání soutěží.  Svůj náhled na věc vyjevili , mimo jiné, Michal Kocman s kolegou z Coffee Fusion, Honza Špalek z pražírny Gill´s, Michal Stec z Café MItte, Wendy z Melounového cukru atd. V podstatě se jejich požadavky opakovaly: kromě soutěží hlavně vzdělávání, kursy, přednášky, workshopy, lepší informovanost o akcích a spojení se světem i mezi sebou samými. V závěru Štěpán slíbil vypracovat dokument jak by on naplnil shora uvedené představy a rozešlat jej přítomným i jiným k připomínkování. Tož, uvidíme.

V MELOUNOVÉM CUKRU,  Františkánská 17, Brno

 Další hvězda na brněnském kavárenském nebi. Otevřeli už na jaře, v létě jsem tam na chvíli zaskočil a minulou sobotu (2.11.) vyšla v Lidových novinách nadšená recenze. Autor se v  cukru samým nadšením málem rozplynul a tak jsem se šel podívat jak to tam vedou.
Z venku je fasáda na první pohled taková nablýskaná a pak vejdete a uvidíte pěkný čistý jednoduchý interiér. Váš zrak padne na tabuli s hlavními taháky zdejší nabídky a kavárenský povaleč si připadá, že je tady správně. Kavárenské stolky bez "ostrůvků", dva mlýnky, dva druhy jednodruhových arabik. Jen jsem neviděl noviny, ale za to možná může můj slábnoucí zrak. 
    Espresso - základní stavební prvek každé kavárny - bylo v pořádku. Velmi dobré a připravené s odbornou péčí.  Zkusil jsem i cappuccino a mělo všechno, co má mít. V recenzi do nebe vychvalovali místní tvarohové dorty, ale protože v chladící vitríně bylo pár posledních unavených kousků (bylo pondělí dopoledne), odolal jsem. Hned ale musím říct, že v nabídkovém listu si kazdý najde něco zajímavého, lokálního, hand made, prostě cool a in. Jen ti, kteří mají mají chuť na turka, medovník či jinou klasiku, budou asi muset hledat jiný lokál.
     V zásadě mohu říct, že recenze nelhala. Jak však praví klasik, nikdo není dokonalý, Trochu mne rozladil nápis "zkušební provoz" na dveřích kavárny. Nemám rád, když na mne někdo něco zkouší, ale obsluha mou chmuru rozehnala vysvětlením, že čekají na kolaudaci.
Kdo někdy budoval nějakou provozovnu, ví, jak někdy dokáža tahle brzda podnikání zlobit. Taky nezapůsobí přesvědčivě, když vám hned na začátku obsluha vysvětluje, co z nabídky mají a co, bohužel, ne, ale stane se. Když je navíc obsluha milá a o tom, co dělá, něco ví, mávnete rukou. A obsluha se tady skutečně povedla. Pokus se vám snad něco nezdá, nebo vám něco nevyhovuje, obsluha přiskočí, vysvětlí, přinese, napraví.. Jen mi připadla malinko zmatená. Taková dezorientovaná.  V melounovém cukru je malá útulná kavárna, obsazeny byly jen tři stolky (včetně mého) a přesto jsem na cappuccino čekal 16 minut. Nevadí mi, když někdo jiný převezme objednávku a někdo jiný ji přinese, ale když mi přinesené cappuccino okamžitě sebere s tím, že patří k jinému stolu, změní se můj úsměv ve škleb. Je pravda, že mé cappuccino baristka dělala nadvakrát, protože musela dotáhnout mlýnek (to ukazuje na nevšední péči nápoji věnovanou), ale na mou poznámku, že mohla udělat dvě cappuccina naráz (pro mne i druhého hosta), dostalo se mi vysvětlení, že nemají velkou konvičku. Pak jsem byl hned ujištěn, že personál má dostatek zkušenosí a mé zdání chaotičnosti je klamné.
    Abych to shrnul. V melounovém cukru je dobrá kavárna. Káva je tu na prvním místě, zdařilý interiér ze dřeva a betonových desek, milá a kompetentní obsluha. Kávomil sem může bez obav zajít na svůj šálek. A až se zkušební provoz změní v zaběhaný podnik.......

CAFÉ RESTAURANT TIVOLI, Konečného nám. 6, Brno

 

   Kousek od středu města je kavárna, která pamatuje zlatou meziválečnou éru brněnského kavárenství a už při pohledu zvenčí to připomíná. Celé Konečného náměstí je jakousi secesní rezervací a i dům, v němž kavárna sídlí, je živoucím

pomníkem tohoto slohu. Průčelí kavárny, vysoká okna, tabule s nabídkou po stranách vchodu, i písmo, kterým je vyveden název kavárny, to vše evokuje časy, kdy v kavárnách vedli vzrušené debaty pánové v oblecích, doprovázení dámami v dlouhých šatech s nezbytným kloboukem, a obsluhováni číšníky ve fraku.
   Vybaven touto představou jsem vstoupil do kavárny a hned dostal ránu mezi oči. Na první pohled tu něco nehrálo. Vysoká okna a bílé štukové stropy mi moc nešly dohromady s plastově vypadajícím nábytkem a hned vedle baru trůnící nerezovou lednicí s mohutnými nápiy Coca Cola. A vše tu září novotou, neboť kavárna nedávno prošla rekonstrukcí.
    Je mi jasné, že při zařizování kavárny není nikdy peněz nazbyt a stylové secesní vybavení by stálo balík, ale určitě se dá najít řešení, kdy historický ráz prostoru je doplněn moderními prvky a nikoho to neurazí. Tady ale při zařizování chyběla elementární dávka dobrého vkusu a to je škoda.
    Posadil jsem se ke stolku a čekal na obsluhu. Bylo kolem páté odpoledne, kavárna nebyla zcela zaplněna a přesto to na můj vkus trochu trvalo, než ke mně přišla číšnice s nabídkovým listem. Vypadalo to jako standardní kavárenská nabídka a tak jsem testování zahájil objednávkou espressa. Servírka mi jej přinesla v elegantním šálku, ale bez skleničky vody a tácek taky nebyl. Espresso vypadalo na první pohled vpořádku, crema byla trochu světlejší než bává zvykem, ale to může být druhem kávy. Více mne zarazil objem espressa. Šálek byl evidentně vpořádku, šálek na espresso, ale objem kávy byl zaručeně vetší, než
doporučovaných 25 - 35 ml. Napil jsem se - a nic. Snad je to moje chyba, ale nezaznamenal jsem žádný výraznější chuťový tón. Aby nebylo mýlky, espresso chutnalo skutečně jako káva, žádné rušivé prvky, jako vysoký obsah robusty či přepálení při pražení či mletí, jsem nezaznamenal, ale nějaké ty ovocné či čokoládové tóny - nic. Lehce rozpačitý z vlastních degustačních schopností jsem přivolal obsluhu a zeptal se jí, jakouže to kávu piji. Odvětila, že neví, ale rozhodně se jedná o kávu italskou. A bylo jasno.
   Abych dokončil, co jsem začal, objednal jsem si cappuccino. Opět jsem neměl štěstí, protože obsluha na tuto mou objednávku zapomněla a uzardělá slečna se pak omlouvala, že jim přišla skupina objednaných hostů a tak trochu nestíhají. Může se stát a lidé nejsou stroje. Je pravda, že obě servírky kmitaly ve vysoké frekvenci, žádné postávání a vykecávání na baru. Nakonec jsem tedy cappuccino dostal a mile mne překvapilo. Vysoká vrstva husté pěny postrádala bublinky, kterými se někde naží návštěvníkům zavděčit a nemám k němu připomínek.
   Závěrem chci ještě dodat, že i Café Restaurant Tivoli je podnik nekuřácký a je to dobře. Abych sem vážil cestu cestu za dobrou kávou, to asi ne, ale jestli budete zrovna někde v okolí a budete chtít skrýt před nepohodou či dát si svou pravidelnou dávku drogy, netřeba se obávat. Jen se moc nerozhlížejte kolem.                                                            

COSMOPOLIS CAFFÉ,  Zelný trh 2, Brno

   Na "Zelňáku" nám vyrostl nový hotel - Grandeza. No, vyrostl, lépe řečeno vznikl rekonstrukcí bývalé právnické fakulty a střed Brna tak v relativně krátké době dostal nové noblesní ubytovací a sravovací zařízení. Při pohledu na majestátní budovu hotelu mne napadlo, kde asi budou hoteloví hosté parkovat své limuzíny, když  v podvečer už je Zelňák auty téměř zaplněn, ale to už jistě chytřejší hlavy vyřešily za mne. Při druhém pohledu jsem na pravém rohu budovy zaznamenal kavárnu, která k hotelu nepochybně patří a která nese hrdý název Cosmopolis Caffé. Tady nám ukážou, kam se svět točí.
     Vstoupil jsem a našel interiér vskutku kosmopolitní. Novotou zářící, čistý, funkční, jakých jsou po světě tisíce. Trochu mne zaujaly dva bary, které by se daly považovat i za dvě strany téhož, a další

prostory v patře. Tam jsem ale neměl odvahu ve vedru, které teď v Brně panuje, vystoupat a uchýlil jsem se na zahrádku. Je na ní vidět, že je spíchnuta trochu horkou jehlou. Židličky a stolky stojí přímo na dlažbě, žádné pódium, a tůjky, které zahrádku lemují, vypadají poněkud unaveně. To se ale jistě příští rok změní a mne těší, že nejsem sám, kdo pár měsíců po otevření kavárny má ještě co zlepšovat.
   A teď ke kávě. V Cosmopolis Caffé zvolili značku Illy, značku vpravdě kosmopolitní. Zástupci firmy Le Patio, která tuto značku u nás distribuje, nosí hlavy vysoko a prohlašují, že jde o nejlepší kávu na trhu. Mne ale v provedení Cosmopolis Caffé nijak nezaujala. Na první pohled nebylo espressu co vytknout. Množství v šálku bylo dle předpisu, crema vypadala vpořádku a chuť nevykazovala vyslovené nepatřičnosti, ale také ničím nezaujala. Prostě prefabrikovaná chuť, která neurazí a ani nenadchne. Ve stejném duchu se pak neslo servírování. K espressu jsem sice bez říkání dostal kalíšek s mlékem (bylo v ceně), ale sklenička s vodou chyběla a v podniku této třídy bych čekal, že káva bude servírovaná na tácku.
    Zachtělo se mi vína a obsluha mi z bílého nabídla rozlévané Veltlínské zelené nebo Chardonnay. Sladké není moje parketa a tak jsem zvolil veltlín. To jsem si dal! Víno bylo sladké jak cumel, bez náznaku kyselinky, takové gul´até, jak se na jihu říká. Jak asi muselo chutnat to Chardonnay?  Od kavárny, která má možnost konzultace s hotelovým someliérem (určitě tam někoho takového mají) bych čekal volbu více kontrastních vín a s ohledem na zmíněná vedra bych zařadil i něco lehčího.
     Tak trochu je mi líto, že píšu jen o negativech. Cosmopolis Café sice nemá atmosféru Tungsramu nebo Spolku, ale není to špatná volba. Za své peníze (espresso stálo 38,- Kč) dostanete v čistém prostředí od vlídné a snažící se obsluhy slušný standard a bonusem je pohled na hemžící se Zelňák. A můžete zkusit zákusky a kdo ví co ještě, čeho já neokusil.

LIBERTY CAFE,  Radnická 7, Brno

   Klasická kavárna na rohu Radnické a Průchodní ulice. Od ruchu Zelného trhu je trochu odcloněna kavárnou Parnas a tak je tu klid a pěkná zahrádka stíněná okolními činžáky. Exteriér ani interiér ničím zvláštním nezaujmou a tak přikročme k tomu hlavnímu, ke kávě. Na mlýnku tu mají Hausbrandt a espresso, které mi číšník donesl, splňovalo všechny základní požadavky na tento nápoj. Jen ta chuť - no, nic moc. Neurazí, ale nic k vychutnání. Zeptal bych se číšníka, jestli je to arabica, či je to říznuto robustou, ale po mé první objednávce už o mne personál nejevil větší zájem. Ne že by mě vyloženě ignoroval, ale musel bych se ozvat velmi důrazně. Asi mne otipovali právě na to jedno espresso a já věcem nechal tak trochu volný průchod, ať se chlapci projeví. Výsledkem je, že jsem po 45 minutách zaplatil své espresso a odešel středem.

RESTART

    Už půl roku jsem na svůj blog nic nenapsal, což bývá pro blog smrtelné. A taky jsem už chtěl skončit, ale můj syn Honza mne přesvědčil, že mám pokračovat. Zvlášť když můj blog kavárenského povaleče nikdo nečte, tak si té dlouhé odmlky taky snad nikdo nevšimne.
    Během půlroční blogerské nečinnosti se mi stala taková věc - z kavárenského povaleče se stal kavárník. Kavárnu sice nevlastním, ale stal jsem se "provozním vedoucím", což v mém případě obnáší jak starost o kavárnu, tak práci za barem. Kavárenský povaleč tedy poznává kavárnu z té druhé strany a taky poznává, zač je toho loket. Zatím neuvedu, o kterou kavárnu se jedná (jsem si vědom četných nedokonalostí, s kterými musím něco udělat), ale ono to z dalšího vyplyne.
    
   
 

Kavárenský povaleč v ČESKÉ LÍPĚ

   Uplynulý víkend jsem strávil v České Lípě a tak nachvíli přeruším seriál o brněnských kavárnách a laskavému čtenáři podám krátkou zprávu o českolipské kavárenské scéně. Třeba to nějakému milovníku kávy přijde vhod, pokud někdy to tohoto města zavítá.

   Na první pohled mi Česká Lípa připadala jako kavárenské město. Hned při příjezdu jsme minuli kavárnu Union, jejíž secesní průčelí vzbuzovalo velké naděje, ale v průběhu pobytu došlo ke korekci mých očekávání. Ubytování jsme byli ve čtyřhvězdičkovém hotelu Morris v samém středu města na náměstí TGM a i když se tento hotel prezentuje jako 1.liga a má vlastní kavárnu, jen potvrdil mou zkušenost s úrovní kávy v našich hotelích obecně. Už značka Piazza d´Oro řiká mnoho a opravdu se jejich espresso dá pít jen s jistým sebezapřením  a značnou dávkou mléka. 

    Nebudu se tvářit, že jsem prošel všechny kavárny v České Lípě. I tady mají podnik, do kterého jsem radši ani nevkročil, ale dvě kavárny stojí za zaznamenání.

Zastavení první - Kavárna UNION,  Sokolská ulice, Česká Lípa

Kavárna leží na kraji pěší zóny jen 5 minut od středu města a zaujme na první pohled. Krásně opravený dům v secesním stylu dokonale navozuje kavárenskou atmosféru a interiér jen dotváří to, co exteriér napovídá. Kavárna pařížského ražení. Nemá to chybu. K dispozici Unionu patří nekuřácká část v prvním patře, která má dokonce vlastní vchod, zatímco v přízemí mohou milovníci tabákového dýmu popustit uzdu své vášni a díky vysokému stropu nevytváří z kavárny"zahulený pajzl".                                                                                                                                                  A teď ke kávě. Značka Caffee Vergnano patří k těm lepším a podána byla s náležitou péčí a sklenkou vody, čerstvě namletá a s dobrou cremou. Obsluha mluvila o stoprocentní arabice, mě se zdálo, že tam trochu robusty bylo, ale s určitostí to říci nemohu. Myslím však, že ani odborníka tahle káva neurazí. A pokud by přeci jen káva vyvolala nějaké pochybnosti, pak je můžete zahnat např. malinovým dortem. Opravdu vynikající. Taky punč s vodkou a sirupem sangria vyvolal mé nadšení čímž chci říct, že je z čeho vybírat, když dostanete chuť na víc, než kávu. Zkrátka UNION je příjemná kavárna s dobrou kávou. Výběrovou kávu tu nehledejte, ani žádná kouzla s french pressem, vakuum potem, či jinými způsoby přípravy kávy, ale evidentně je to místo setkání místních lidí a pro cizince přístav klidu, bezpečí a čistých záchodů    ( a to není málo ).                                                    

Zastavení druhé - Kavárna Split, Náměstí T.G.Masaryka, Česká Lípa

   Kavárna v samém středu města, hned naproti hotelu Morris. Cedulí Illy vzbuzovala mou naději na dobrou kávu a tak jsem vstoupil. Příjemná nekuřácká kavárna s vlastní výrobou zákusků. Nevelká rozloha podporuje pocit útulnosti  a interiér na mne zapůsobil dojmem, že jde o kavárnu převážně pro dámy a matky s dětmi. Osazenstvo tomu ale stoprocentně neodpovídalo.                                                                                                                                                                                      Káva byla skutečně značky Illy, ale po objednávce espressa jsem mlýnek zahrčet neslyšel a je tedy otázka, jak dlouho namletá káva ležela v zásobníku. Crema taky nic moc a ani chuť neodpovídala tomu, jak si Illy pamatuji z některých brněnských kaváren. Na tácku s kávou ale voda nechyběla, stejně jako cukr, mléko a oplatka.

    Ostatní sortiment kavárny jsem nezkoušel. Ne že by nevypadal lákavě. Vlastní výrobna slibuje čerstvost nabízených zákusků, baget a dalšího pečiva, obsluha se snažila, ale já neměl zrovna chuť ani čas na víc než jedno rychlé espresso. Vlastně jsem se jen zastavil abych zjistil, jestli tu najdu azyl až dostanu chuť na dobrou kávu.