Kavárenský povaleč v ČESKÉ LÍPĚ

   Uplynulý víkend jsem strávil v České Lípě a tak nachvíli přeruším seriál o brněnských kavárnách a laskavému čtenáři podám krátkou zprávu o českolipské kavárenské scéně. Třeba to nějakému milovníku kávy přijde vhod, pokud někdy to tohoto města zavítá.

   Na první pohled mi Česká Lípa připadala jako kavárenské město. Hned při příjezdu jsme minuli kavárnu Union, jejíž secesní průčelí vzbuzovalo velké naděje, ale v průběhu pobytu došlo ke korekci mých očekávání. Ubytování jsme byli ve čtyřhvězdičkovém hotelu Morris v samém středu města na náměstí TGM a i když se tento hotel prezentuje jako 1.liga a má vlastní kavárnu, jen potvrdil mou zkušenost s úrovní kávy v našich hotelích obecně. Už značka Piazza d´Oro řiká mnoho a opravdu se jejich espresso dá pít jen s jistým sebezapřením  a značnou dávkou mléka. 

    Nebudu se tvářit, že jsem prošel všechny kavárny v České Lípě. I tady mají podnik, do kterého jsem radši ani nevkročil, ale dvě kavárny stojí za zaznamenání.

Zastavení první - Kavárna UNION,  Sokolská ulice, Česká Lípa

Kavárna leží na kraji pěší zóny jen 5 minut od středu města a zaujme na první pohled. Krásně opravený dům v secesním stylu dokonale navozuje kavárenskou atmosféru a interiér jen dotváří to, co exteriér napovídá. Kavárna pařížského ražení. Nemá to chybu. K dispozici Unionu patří nekuřácká část v prvním patře, která má dokonce vlastní vchod, zatímco v přízemí mohou milovníci tabákového dýmu popustit uzdu své vášni a díky vysokému stropu nevytváří z kavárny"zahulený pajzl".                                                                                                                                                  A teď ke kávě. Značka Caffee Vergnano patří k těm lepším a podána byla s náležitou péčí a sklenkou vody, čerstvě namletá a s dobrou cremou. Obsluha mluvila o stoprocentní arabice, mě se zdálo, že tam trochu robusty bylo, ale s určitostí to říci nemohu. Myslím však, že ani odborníka tahle káva neurazí. A pokud by přeci jen káva vyvolala nějaké pochybnosti, pak je můžete zahnat např. malinovým dortem. Opravdu vynikající. Taky punč s vodkou a sirupem sangria vyvolal mé nadšení čímž chci říct, že je z čeho vybírat, když dostanete chuť na víc, než kávu. Zkrátka UNION je příjemná kavárna s dobrou kávou. Výběrovou kávu tu nehledejte, ani žádná kouzla s french pressem, vakuum potem, či jinými způsoby přípravy kávy, ale evidentně je to místo setkání místních lidí a pro cizince přístav klidu, bezpečí a čistých záchodů    ( a to není málo ).                                                    

Zastavení druhé - Kavárna Split, Náměstí T.G.Masaryka, Česká Lípa

   Kavárna v samém středu města, hned naproti hotelu Morris. Cedulí Illy vzbuzovala mou naději na dobrou kávu a tak jsem vstoupil. Příjemná nekuřácká kavárna s vlastní výrobou zákusků. Nevelká rozloha podporuje pocit útulnosti  a interiér na mne zapůsobil dojmem, že jde o kavárnu převážně pro dámy a matky s dětmi. Osazenstvo tomu ale stoprocentně neodpovídalo.                                                                                                                                                                                      Káva byla skutečně značky Illy, ale po objednávce espressa jsem mlýnek zahrčet neslyšel a je tedy otázka, jak dlouho namletá káva ležela v zásobníku. Crema taky nic moc a ani chuť neodpovídala tomu, jak si Illy pamatuji z některých brněnských kaváren. Na tácku s kávou ale voda nechyběla, stejně jako cukr, mléko a oplatka.

    Ostatní sortiment kavárny jsem nezkoušel. Ne že by nevypadal lákavě. Vlastní výrobna slibuje čerstvost nabízených zákusků, baget a dalšího pečiva, obsluha se snažila, ale já neměl zrovna chuť ani čas na víc než jedno rychlé espresso. Vlastně jsem se jen zastavil abych zjistil, jestli tu najdu azyl až dostanu chuť na dobrou kávu.

KOFI KOFI - pojízdná prodejna

   Stánky s kávou nejsou žádná novinka, ale tohle je unikum. Už od září potkávám na rohu Joštovy a České, ve stínu Ústavního soudu,  pojízdnou prodejnu kávy. Dle zveřejňované nabídky tu podávají vše možné, jen ne normální čisté espresso a tak jsem až dnes sebral odvahu a v chladném sobotním ránu se zastavil a zeptal se. 
    A espresso jsem dostal. Dělají tu blend značky Covim, crema byla jak má být, ale nechutnalo mně. Zároveň však musím říct, že je to asi otázka individuální chuti, protože káva byla čerstvě namletá, kávovar vypadal taky solidně ( žádný bakelitový automat ). Snad je to tím, že Covim je dle informací zasvěcené obsluhy směs arabiky (80%) a robusty (20%) a tomu jsem už odvykl. Chuť mi připadala hrubá, vzbudila ve mně ne právě příjemné vzpomínky na Jihlavanku a klasické espresso  zřejmě není to hlavní, co tu prodávají. V nabídce mají všechny obvyklé druhy od cappuccina přes macchiato po latte. Hlavním tahákem je tu různě ochucená káva ( mandlová, oříšková atd.) a například dnes velká cedule upozorňuje na dýňové cappuccino. Jako vyznavači klasického espressa mi z toho vstávají všechny chlupy na těle, ale dnes je to trend, dávat kávě všechny myslitelné i nemyslitelné příchutě, aby vzrostla spotřeba této komodity. A když to lidem chutná .......
    Tahle kára samozřejmě kavárně konkurovat nemůže. Kávu tu dostanete do papírového kelímku, mléko a cukr jsou k dispozici, ale vodu jsem neviděl (možná v létě) a ke stolku si tu nesednete. Ale jako "coffee to go" to obstojí a pokud vám právě ujela šalina a vy máte chuť na jedno rychlé espresso......
   Každopádně tenhle "pojízdný coffee bar" může být příležitostí pro ty, kteří touží po vlastní kavárně a nemají na ni prostory, peníze nebo obojí. Pěkně dotváří obraz Brna jako kavárenského města a mně jen vrtá hlavou, jak tohle zařízení vlastně funguje, když k němu nevede žádný kábl ani trubky. Budu se na to ještě muset podívat.
28.11.2011  P.S.  Konzultoval jsem kávu Covim a podle mých informací je u této značky poměr 80% robusty a 20% arabiky. Proto ta asociace Jihlavanky !

Café Tungsram, Kapucínské nám. 7, Brno

   Když jsem v mlhavém sychravém podvečeru uviděl před kavárnou Tungsram dva stolky s dvěma šálky po dopité kávě, pocítil jsem obdiv k lidem, kteří se tu zastavili na šálek svého oblíbeného espressa, nedbajíce chladu a celkové nepřízně počasí. Šťastný podnik, který má takové příznivce.

   Vstoupil jsem a uvnitř nalezl útulno a milo. Kavárna je to malá ( odhaduji tak 40m2, napočítal jsem 6 stolků ) s interiérem laděným do retro, a s pěknými vychytávkami ( gramofonový jukebox, Výprodej snů atd. ). Jen ty stolky mi připadly tak trochu pocintané a ulepené. Číšník na mou žádost promptně zjednal nápravu, ale když mně přinesl tácek s espressem, napočítal jsem na tácu 4 kapky vody. Čisté, ale jen to posílilo můj dojem lehké  ušmudlanosti.                                                          

   A jsme u kávy. V Tungsramu mají na mlýnku značku Filicori Zecchini a na první pohled bylo espresso vpořádku. Na tácku je doprovázel pořádný kyblík vody a crema byla jak má být. Při ochutnání mi ale připadalo, že je káva trochu spálená a to spíš na mlýnku, protože se mi nechce věřit, že by Filicori pustili spálenou kávu do světa. 

   Sáhl jsem po nabídce podniku, vtipně vyvedené v leporelu, ale to moje, bohužel, mělo vlhký a umolousaný roh a kávová lžička nesla neklamné stopy ohybu. Ach jo.

   Vybral jsem si. Zaujal mne řecký jogurt s ořechy a medem a je to lahůdka. Přitom nic složitého. Jsou to opravdu jen ty tři zmíněné ingredience, ale pro tohle drobné potěšení stojí zato do Tungsramu zajít. Objednal jsem si i bílý střik ( deci a deci ) a donesli mi ho malý kotlík, ovšem ve správném poměru. Na hostech se tu rozhodně nešetří.

   Takže to shrňme. Tungsram je malá útulná kavárna. Šíře nabídky odpovídá rozloze podniku a některé položky nabídky  opravdu stojí za to. Třeba ten řecký jogurt s ořechy a medem .....ajajaj! Za kávou bych se sem nehnal, ale svéráznou atmosférou tahle kavárna dotváří kolorit našeho města. Ceny jsou tu mírné ( espresso 28,- Kč ), obsluha vstřícná a je to nekuřák. Jen trochu více profesionality a častější "přeblejsknutí" inventáře by atmosféře podniku určitě neublížilo.  

COFFEE FUSION, Jánská 25, Brno

   Tohle je první liga. Kavárna Coffee Fusion září na brněnském kavárenském nebi od srpna tohoto roku a je vedená zkoušeným baristou Michalem Kocmanem. Je to znát.

   Espresso z rukou odborníka nemělo chybu. Servírováno se sklenkou vody a v jednoduchém čistém stylu mělo všechno, co má espresso mít. Na mlýnku dnes byla Etiopská káva Kebado, jedna z prapůvodních odrůd, rostoucích v Etiopii snad už v dobách, kdy byla káva objevena. To je pro Coffee Fusion charakteristické, že každý týden tu "vaří" jeden druh výběrové kávy, takže pravidelný návštěvník má možnost ochutnat pokaždé něco

nového, jinou chuť a jinou vůni. Navic dostane kavárenský povaleč kvalifikovaný výklad co že to pije a odkud to je. Prostě za svých 39,- Kč si člověk opravdu užije.

    Espresso je ale přeci jen zážitek krátkodobý a protože jsem chtěl ještě chvíli posedět a měl chuť na experiment, nechal jsem si doporučit filtrovanou kávu z coffee dripperu. Pro pijáka espressa má dripp chuť poněkud subtilní, nicméně je to čistá káva, prostá sedliny ( lógru ), a samotná příprava je malý obřad. A experiment je matkou poznání. Milovníci  kávy si kromě coffee dripperu  mohou nechat připravit kávu i v aeropressu, french pressu, vakuum potu, prostě pomocí různých hračiček, které dělají kávu zase trochu jinak.                                                                        

   Na tomto místě musím poznamenat, že i Coffee Fusion je poslední dobou ( od srpna ) můj oblíbený podnik a důvěryhodnosti této recenze asi neprospívá, že tu na ni pěji samou chválu. Ale nedostatky se mi hledají opravdu těžko. Někomu může vadit nekuřácký charakter podniku. Vzhledem k malé rozloze kavárny je to však nutnost, neb zakouřený pajzl jemné nuance chutí a vůní zabíjí. Někomu se může zdát jednoduchý a čistý interiér poněkud nezabydlený, ale tahle kavárna je tu 3 měsíce, takže se teprve zabydluje. A tak mi vadí jen má smůla, že jediný výtisk novin bývá při mé návštěvě  rozebrán.

    Coffee Fusion je rozhodně místo, kde vždy dostanete výbornou kávu. Je to také díky tomu, že Michal Kocman kávu připravuje i servíruje a je šéfem i jediným zaměstnancem zároveň. Káva ani obsluha tak netrpí výkyvy v kvalitě, jen v případě plné kavárny si na svou kávu trochu počkáte.

    Bude zajímavé sledovat, jak dlouho osamocený barista vysoko nastavenou laťku udrží a jak zvládne případný přechod z one man show na tým.

Kavárna Kunštátská Trojka, Dominikánská 9, Brno

   Kunštátskou trojku jsem si dnes vybral ptoto, že cítím její ohrožení. Prostory v Domě pánů z Kunštátu kavárně pronajímá Dům umění města Brna a vzhledem k tomu, že brněnským kulturním institucím má být příští rok krácen rozpočet o 20%, může se stát , že Dům umění provozně nákladnou budovu "pustí" a kdo ví, co by pak s Kunštátskou trojkou bylo.
   Skladbou návštěvníků je Kunštátská trojka studentský podnik. V pět hodin odpoledne tam bylo plno, vzduch prosycený tabákovým dýmem a vibrující říznou rockovou hudbou. Obsluha se k vám při přijímáni objednávky musí důvěrně naklonit ( aby slyšela ) a v tom fofru tu na vás nemá moc času. Ale necíl jem se odbytý a přivolat číšníka zase nedá tolik práce.
   A teď o kávě. Mají tu značku SAULA a na můj přímý dotaz číšník potvdil, že je to opravdu SAULA, že už firma obnovila dodávky a mně se zdálo, že by to tak skutečně mohlo být. Crema na espressu nebyla nic moc, ale chuť docela odpovídala značce. Espresso mi naservírovali na tácku s mlékem i vodou a za 28,- Kč to patří k nejlevnějším kávám ve středu Brna.
   Dominatním nápojem podávaným v Kunštátské trojce není káva, ale pivo. Mají tu 3 značky a já si dal malou plzeň. To jsem si naběhl. Tahle značka asi není nejžádanější a na péči o výčepní zařízení není čas. V pivu se moc nevyznám, ale plzeň jsem už pil lepší.
   Kunštátská trojka není tak úplně můj šálek kávy, ale chápu, že pro cílovou skupinu studentů má svůj půvab.Mně tu vadí hlučná muzika, chabé osvětlení nepřející četbě novin ( má oblíbená kavárenská činnost ) a fakt, že káva tu není na prvním místě. Pochutnat bych si sem nešel, ale pokud máte žízeň, či se chcete ukrýt před deštěm, může být.

Kavárna a Pekařství Zastávka, Táborská 232

   Hned na začátku musím napsat, že Zastávka patří k mým oblíbeným podnikům. Mám radost, že se v Týdnu kávy umístila jako druhá v Brně a tak jsem tam zašel uvědomit si, v čem je její kouzlo.
   Dal jsem si espresso, což by měla být vlajková loď každé kavárny, a bylo dobře udělané, s pěknou cremou. V Zastávce připravují kávu značky SAULA, ale ta teď má potíže s dodávkami. Trochu mne zamrzelo, že si obsluha nemúže vzpomenout na jméno značky, která SAULU nahrazuje, ale byl jsem ujištěn, že se jedná o 100% arabicu.
   Nejsilnější zbraní zastávky je atmosféra, která tu panuje. Už moc pěkný interiér vytváří pocit  zabydlenosti, útulnosti a důvěrně známého prostředí. K tomu pocitu přispívají i malé rozměry kavárny, objednávání na baru a program výstav a hudebních produkcí obohacující nejen Zastávku, ale celou místní komunitu.
   A o to v Zastávce jde. Vaří tu dobrou kávu, o kterou se starají, a vytváří tu přívětivý prostor pro setkávání nejen židenické komunity. Co více po kavárně chtít ? Snad jen aby noviny tam byly každý den čerstvé.

New Deal

   A je po ptákách ! Brněnský "Týden kávy" je za námi a snad už utichají i diskuse o jeho vyhodnocení. Je naivní, kdo čekal něco jiného. Spíš než soutěž to byl festival, fiesta či co. Podle oficiálního letáku se akce zúčastnilo 77 kaváren, barů a jiných vývařoven kávy a těžko najít v Brně dostatečně početný a kvalifikovaný tým porotců, kteří by dokázali vyhodnotit produkci těchto podniků ( jak to tam vařijó ).
   Jak už jsem napsal, prach se usadil a brněnské kavárny budou žít svým všedním životem. A to je chvíle pro mě. Chci obejít většinu z těch sedmasedmdesáti kaváren, podívat se, jak tot tam vedou, a trochu je zkritizovat. A o tom bude tento blog.